V tomto článku se pokusíme přiblížit některé legislativou vynucené „zbytečnosti“, které pro provoz auta reálný přínos příliš nemají a spíše způsobují problémy. Zejména pak u starších ojetin. Bohužel se ale bez nich u moderních vozů prakticky už neobejdete a výrobci je do nich dávat musí. V ojetých automobilech nás tak budou otravovat ještě další roky.

Stop/start

U některých aut jde funkce stop/start přes diagnostiku vypnout, jiné vozy ale mají vypnutí tohoto systému skryté.

Povinné úkony po nastartování auta: Rozsvítit světla, zapnout si pásy a vypnout funkci stop/start. Otravný systém samočinného zhasínání motoru při zastavení vznikl kvůli nerealistickému normovanému cyklu měření spotřeby NEDC. Ten vyžadoval čtvrtinu času stání vozidla, takže na výsledcích ve zkušebně se to významně projevilo. Ale sami asi tušíte, že s realitou to nic společného nemá.

Stop/start autům spíše škodí. Opotřebovává se startér a motoru a převodovce neustálé zhasínání a startování také nedělá zrovna dobře. Spousta systémů také startuje dlouho a to bezpečnosti moc nepřidá, zejména pokud se potřebujete rychle rozjet z křižovatky. Něco jiného je to třeba u hybridů, kde s rozjezdem pomáhají elektromotory, a motor může být vypnutý delší dobu, například i při popojíždění v koloně. Ale teprve až s novými mild-hybridy s pomocným startér/generátorem začíná stop/start trochu fungovat. Není divu, že ve starších autech s klasickým startérem hledá stále více lidí cesty, jak trvale tento systém odpojit.

Aktivní řízené dobíjení

V moderních autech s aktivně řízeným dobíjením vydrží akumulátor sotva tři roky.
Se systémem stop/start často souvisí i jiná věc – alternátory s aktivně řízeným dobíjením. Pamatujete, jak vám dříve vydržel v autě akumulátor třeba osm let? Tak u moderních aut s variabilním dobíjením můžete baterii prakticky každé dva roky vyhodit a koupit si novou. Paradoxně jde opět o výmysl, který má snižovat spotřebu a emise.

Funguje to tak, že auto při akceleraci odpojí alternátor (bere motoru trochu energie, která je ale v celkovém objemu práce vytvořené motorem téměř zanedbatelná) a zapíná ho vlastně jen tehdy, když se zpomaluje, případně, pokud poklesne napětí akumulátoru pod určitou hranici.

Ne snad, že by tohle mělo vliv na mechaniku, ale už u tříletých ojetin jsou běžně s akumulátorem a dobíjením problémy. Navíc prostá výměna akumulátoru nemusí být triviální záležitost, protože moderní baterie se musí přes diagnostiku „programovat“. A to stojí více času, peněz a ne všechny servisy to umí či dělají pořádně.

DPF (a OPF)

Problémy s filtrem pevných částic plno lidí řeší pomocí šroubováku a kladiva. Jen musí mít známého na STK.

Nikdo nechceme dýchat špatný vzduch. Filtr pevných částic se tak s emisní normou Euro 5 stal u většiny dieselů nutností a nyní s modifikovanou normou Euro 6 se bez něj neobejdou ani některé přímovstřikové benzinové motory. U nich je ale ještě na nějaké závěry ohledně životnosti příliš brzy.

Pro kupce ojetiny jsou zejména dieselové částicové filtry postrachem. Jednou prostě přijde doba, kdy bude nutné je vyměnit a čím více má auto najeto, tím rychleji se ten okamžik blíží. Přes snahu výrobců jsou filtry stále velmi drahé, i ty nejlevnější stojí nějakých 12 až 16 000 korun.

Životnost částicového filtru u dieselu je obvykle mezi 200 a 300 000 km. Často si ale majitelé filtr pevných částic zničí sami. Neřeší jiný problém na motoru, který způsobuje nedokončené regenerace filtru, případně jeho rychlé zaplnění.

Typickou drobností je třeba nefunkční termostat, který nedovolí motoru se ohřát a udržovat stabilní provozní teplotu. Řídicí jednotka pak nezahájí regeneraci, filtr se klidně za týden znovu zaplní a pomoci pak může často už jen servisní zásah.

AdBlue

AdBlue se do dieselů tankuje zatím jen chvíli, ale už teď s ním má dost aut problémy.

Další emisní nutností jsou katalyzátory SCR a vstřikování technické močoviny. Snižují obsah oxidů dusíku ve výfukových plynech dieselových motorů a s normou Euro 6 se bez AdBlue obešlo už jen velmi málo naftových aut.

Do rovnice tak přibyla zase další proměnná, která bude výhledově věci jen komplikovat. Prozatím je ještě moc brzy na to, aby se to hromadně rozbíjelo, ale neděláme si iluze. I tohle bude u spousty ojetých aut po letech zlobit.

Už nyní některým vozům odcházejí jednotky vstřikování AdBlue, bývají problémy s dávkováním, a když ani jedno z toho, některým řidičům může neustálé dolévání aditiva prostě vadit. Z moderních dieselů se skutečně stal zbytečně komplikovaný stroj, který se lidem s nižším ročním nájezdem přestává vyplácet.

Ventilky TPMS

Prakticky nenarazíte na ojetinu, u které by ventilky TPMS fungovaly na 100 procent.

I za tímhle „vynálezem“ stojí snaha napáchat nějaké to dobro. Správně nahuštěné gumy sice mají vliv na bezpečnost a emise, ale motoristé si snad dokážou tlak v pneumatikách změřit sami.

Jistě, spousta lidí je líná, ale to je zase na jinou diskusi. Někteří výrobci to obešli aspoň tak, že auto odhaduje tlak v pneumatikách snímačem otáček kola pro ABS. Má to velkou výhodu, je to spolehlivé a i docela přesné, jen to funguje tehdy, když vozidlo ujede delší vzdálenost.

Bohužel se ale rozšiřuje systém s ventilky, které v sobě mají vysílač a baterii. Sice měří tlak okamžitě, takže vám auto hned řekne, že má prázdné kolo, ale samozřejmě je s tím mnohem více starostí. Ventilky se musí naprogramovat a obvykle se stane, že po první výměně pneumatik začne systém hlásit chybu. Kola můžete mít nafouknutá správně, ale systém není spárovaný, nebo si nerozumí s autem. Vás čekají další návštěvy servisů a další vyhazování peněz.

Samočinné volání pomoci

Na funkci auta rozbitý systém vzdálené pomoci vliv nemá, ale neustálé varovné hlášení otravuje

Autům také začínají z nejrůznějších důvodů zlobit jednotky nouzového volání pomoci. Není to jen malý počítač s telefonem. Protože musí takový systém fungovat i v případě, kdy se vůz doslova rozmlátí na kusy, má (podobně jako alarm) zpravidla vlastní akumulátor a nezávislou řídicí jednotku. Takže to není nic jednoduchého.

Můžeme se dohadovat, jak moc takovou věc v autě potřebujeme, ale mezitím nás bude neustálé varovné hlášení v ojetinách pěkně štvát. Na pořadu dne pak je vzít auto s porouchaným systémem nouzového volání do servisu a platit…

Přednárazové asistenty

Systémy nouzového brzdění často hlásí plané poplachy a začnou brzdit v momentě, kdy to není potřeba.

Nová auta už také bývají vybavována systémem samočinného brzdění před překážkou, pokud řidič nereaguje a nebrzdí. Rozšiřuje se také asistenční systém pro detekci vybočení z jízdního pruhu. To máme z toho, že koukáme do mobilů „na fejsbůky a internety“ místo toho, abychom při řízení vozu koukali na silnici.

Kamery takových systémů jsou nejčastěji umístěny za sklem vedle dešťových senzorů a pořádně nefungují přes nečistoty a námrazu. Radarová čidla v náraznících či maskách chladiče jsou zase první na ráně i při malém ťuknutí a pak to stojí opravdu nemalé peníze, například u prvních BMW s tímto systémem klidně 60 000 korun.

Spousta lidí také nemůže vystát přespřílišnou opatrnost těchto systémů, které často hlásí plané poplachy v momentě, kdy před vámi odbočuje auto. Dokonce se může stát, že vám vozidlo samo zabrzdí v momentě, kdy se rozjíždíte a zahajujete předjíždění (tohle se mi třeba stalo v novém Volvu XC90).

Převzato z: https://www.garaz.cz/clanek/kazitka-v-aute-21003244

„Dříve platilo, že kdo kupuje ojetinu, slevuje ze svých představ. Dneska? Naopak. Často je to jediná cesta, jak se k autu dostat”.

„Máme zákazníky, co chtějí motor, který už se nevyrábí. Výbavu, která dneska stojí o dvě stě tisíc víc. Nebo prostě jen chtějí auto teď, a ne za osm měsíců. A co jim na to říct? Vítáme vás v roce 2025, kde ojetina není plán B, ale často ta nejlepší volba.“

Motory, které mizí. A auta, která dávají smysl

U našeho partnera, značkového dealera BMW  stojí třeba BMW X2 s 2.0d a automatem – rok stará, málo jetá, servisovaná. Vedle ní BMW X5 3.0d 4×4, výbava s M paketem, nájezd pod 30 tisíc. „Majitel šel do BMW ix40 a dealer si jeho auto vzal zpět. Auto jako nové, kompletní servisní historie, jedna rodina. Pro spoustu lidí ideální volba. Tohle auto už dneska nový neseženete. 

Pokud naleznete alespoň vzdálenou alternativu, tak se připravte na pořadník a hypotéku k tomu.“

Podobná  situace panuje i v dealerství Mazdy, kde je obrovský zájem  i o starší kousky s jednoduchou atmosférou 2.0. „Tohle je legenda. Lidi to chtějí, protože ví, že to žere málo, neporouchá se to a když jo, tak ti to opraví i strejda Pepa v garáži. Jenže nový už to nekoupíš.“

Kvalitní ojetina dnes? Téměř luxus

Na otázku, zda jsou ojetiny levné, odpovídáme upřímně: „Nejsou a nebudou, střízlivým pohledem do budoucna, bude cena ojetin s jistotou růst a výběr bude o dost užší. Pořád je ale nákup ojetiny výhodný, protože dostanete výbavu, motor a komfort, který by vás v novém autě stál o stovky tisíc víc. A navíc – víme přesně, kde ta auta byla. Nevozíme anonymní kusy z bůhvíkde, ale většinou spolupracujeme s léty prověřenými značkovými prodejci a také přímo s automobilkami. Máme tu výhodu, že většinu vozů znají od začátku. Většinou slýcháme:  „Tohle auto prodali před rokem kolegové jako nové. Servisovali jsme ho celou dobu. Víme, kdo ho měl a jak se o něj staral. Tohle není ojetina z aukce, co připlula z Belgie s podivným nájezdem a kufrem plným jeřabin.“

Prověřené kousky, co mají jméno i příběh

A rovnou přidáváme varování: „Fakt nechci strašit, ale kvalitních ojetin ubývá. Každý, kdo má doma dobré auto, si ho teď raději nechá. Takže když k nám něco přistane, většinou to do týdne zmizí. A kdo váhá, ten prostě zapláče.“

A co ty ceny?

„Ceny jdou nahoru, to je pravda”. „Ale ne proto, že by prodejci zdražovali, aby si mohli koupit chatu v Itálii. Zdražují nové vozy – tím pádem se zvyšuje hodnota těch ojetých. A hlavně: kvalitní ojetiny nejsou na trhu do nekonečna. Co se dnes prodá, za měsíc nemusí být.“

„Nechci tlačit na pilu… Ale realita je taková, že čekat na zázrak se nevyplácí. Buď se auto prodá, nebo podraží. Pokud někdo ví, co hledá, a najde to dnes, říkáme mu na rovinu: nekupuj za každou cenu, ale počítej s tím, že zítra už tu být nemusí.“

A ještě jedna věc

Na závěr vytáhneme jeden ze svých typických fórků: „Včera jsem říkal jednomu pánovi – když si dneska nevezmete tu Alfu Stelvio, tak vám zítra zbyde akorát koloběžka. „Oba jsme se zasmáli, ale pán pochopil, o čem je řeč, a raději rovnou dovoz auta objednal, než riskovat koloběžku.“